šüškalte•m
{verb II} {momentary} [Generate paradigm] 1. to whistle
♢ marde•ž šüškalta• {sentence} the wind is whistling
♦ po•jezd šüška•ltə̑š {noun} the train whistled
♦ jöra•tə̑me se•mə̑m šüškalte•m {verb II} to whistle one's favorite tune
♦ u•lo ke•rtmə̑n šüškalte•m {verb II} to whistle as loud as one can
~ ASPECTUAL CONVERB CONSTRUCTIONS ~
// šüškalte•n kolte•m {verb II} {perfective} (see above)
// mu•rə̑m šüškalte•n kolte•m {verb II} to whistle a tune
--"PARENT"--> šüške•m